Liliana Farkasová tvoří pod značkou Lilcrochet háčkované květiny

Háčkování má zvláštní schopnost proměnit obyčejné klubíčko v něco osobního. V květinu, čepici, šálu, čelenku, dárek pro dítě nebo třeba v projekt, který na začátku působí skoro nemožně. U Liliany Farkasové, která tvoří pod značkou Lilcrochet, je právě tahle proměna spojená hlavně s láskou, trpělivostí a chutí zkoušet nové věci.

Liliana pochází z okresu Louny a říká, že nejdůležitější je pro ni láska. Nejen v životě, ale i v tvorbě. Všechny své výrobky tvoří s pečlivostí a s přáním, aby z nich měl někdo radost. Nejvíce se věnuje háčkovaným květinám, ale v zimě vznikají pod jejíma rukama také čepice, šály a čelenky.

Zajímavé na její tvorbě je i to, že se nezalekne větších projektů. Sama zmiňuje například háčkovanou kytaru, která pro ni byla překvapivou výzvou. Trvala dlouho, ale zvládla ji a měla úspěch. I to dobře vystihuje její přístup: nebát se, zkusit to a brát každou zkušenost jako krok dál.

Lilcrochet: název z přezdívky a háčkování

Název značky Lilcrochet nevznikl náhodou. Liliana nad ním dlouho přemýšlela a nakonec se vrátila k tomu, jak ji oslovovala její nejlepší kamarádka. K této přezdívce přidala slovo crochet, tedy anglicky háčkování, a vznikl název, který je osobní, jednoduchý a přímo spojený s tím, co dělá.

Právě kamarádka sehrála v jejím tvoření důležitou roli. Liliana měla k tvorbě blízko už od dětství. S maminkou vyráběla košíky z papíru, zkoušela háčkovat i plést a znala základy. Po několika letech ale viděla u kamarádky, co všechno se dá uháčkovat, a chuť tvořit se vrátila naplno.

Kamarádka ji znovu učila různé vzory a postupy. Tvořily spolu, vzájemně se inspirovaly a postupně se z koníčku začala stávat cesta, která Lilianě přinesla nejen výrobky, ale také nové přátele a tvořící komunitu.

Od šátku k čepici se šálou

Úplně prvním výrobkem Liliany byl šátek. První prodaný výrobek byla čepice se šálou. Když si ji někdo koupil, měla z toho velkou radost. Sama říká, že ten pocit ani nejde dobře popsat. Pro mnoho tvůrců je první prodej důležitý právě proto, že nejde jen o peníze. Je to první potvrzení, že něco, co vzniklo rukama, oslovilo někoho dalšího.

Moment, kdy začala brát tvorbu vážněji, přišel ve chvíli, kdy se její výrobky začaly lidem líbit, lidé začali objednávat a vracet se. Právě návrat zákazníků je pro tvůrce velmi silný signál. Znamená, že výrobek nejen zaujal, ale také splnil očekávání.

Na začátku byla pro Lilianu nejtěžší cenotvorba. Přemýšlela, kolik si za výrobek říct, a přiznává, že v tom občas tápe dodnes, i když už je to lepší. Kromě ceny řešila také nejistotu, jestli se výrobek bude líbit, a bojovala se sociálními sítěmi. Podporu jí dodával hlavně přítel, rodina, nejbližší a kamarádi.

Květiny, barvy a výrobky na přání

Nejvíce se Liliana věnuje háčkovaným květinám. Právě květiny zmiňuje jako výrobky, které mají zákazníci nejraději. Zároveň jsou pro ni i srdcovou záležitostí. Obzvlášť vzpomíná na květiny, které háčkovala pro svou kamarádku na rozlučku se svobodou.

Když má svou značku popsat třemi slovy, vybírá: květiny, barva, láska. Svůj styl popisuje jako detail, přírodu a jemnost. Tato slova k sobě dobře zapadají. Háčkovaná květina není jen dekorace. Může být symbolem pozornosti, přání, vzpomínky nebo dárku, který neuvadne.

Liliana tvoří také výrobky na přání a říká, že se nezalekne ničeho. To je u ruční tvorby důležité. Zákazník často přichází s představou, kterou v běžném obchodě nenajde. Tvůrce pak hledá cestu, jak ji převést do materiálu, vzoru, tvaru a konkrétního výrobku.

Když není návod, přichází výzva

Technicky nejnáročnější jsou pro Lilianu projekty, které dělá bez návodu. To je úplně jiný způsob práce než postupovat podle přesného schématu. Člověk musí přemýšlet nad tvarem, velikostí, proporcemi i tím, jak bude výrobek držet pohromadě.

Právě sem patří i háčkovaná kytara. Byla to zakázka nebo přání, které ji překvapilo. Trvalo jí dlouho, než ji dokončila, ale zvládla ji a výsledek měl úspěch. Takové projekty posouvají tvůrce dál, protože ho nutí hledat řešení tam, kde nestačí běžný vzor.

Když se něco nepovede, Liliana se snaží výrobek předělat. Pokud to nejde, skončí v krabici a bere ho jako zkušenost. I to k ruční práci patří. Ne každý pokus musí skončit prodejným výrobkem. Někdy je důležitější to, co se při něm tvůrce naučil.

Ráno nápady, večer odpočinkové vzory

Liliana má při tvorbě rozdílné rytmy. Ráno se jí nejlépe vymýšlejí projekty, zkouší nové techniky a vzory. Večer si naopak bere spíše odpočinkové projekty, u kterých nemusí tolik řešit každý další krok.

Nejraději tvoří venku nebo v obýváku u televize. Jejím pracovním místem bývá gauč, ale také křesílko na rybách. To je pěkný detail, protože o Lilianě prozrazuje ještě něco navíc. Vedle háčkování miluje čtení knih a rybaření. Její tvorba tak není uzavřená jen doma, ale může ji doprovázet i venku, v klidu a v jiném prostředí.

Při háčkování si často pustí krásný film nebo podcast. Ticho jí nevadí, ale televize a mluvené slovo vytvářejí atmosféru, ve které se jí dobře tvoří. Sama říká, že ji dokáže pohltit práce, která jde od ruky. Když se rytmus podaří, háček, příze a ruce najdou společné tempo.

Kreativní chaos a trpělivost

Liliana o svém pracovním prostoru říká, že v něm vládne kreativní chaos. U háčkování je to časté. Klubíčka, rozpracované výrobky, háčky, zapošívací jehla, drobnosti na dokončení, materiály a poznámky se snadno rozrostou do prostoru, ve kterém se nejlépe vyzná jen tvůrce.

Díky tvorbě se naučila být trpělivá. To je u háčkování zásadní vlastnost. Chyby se objevují, práce někdy nepřibývá, inspirace se zastaví a výrobek může jít pomaleji, než si člověk přeje. Přesto je potřeba pokračovat, párat, opravovat a vracet se k práci znovu.

Nejméně oblíbenou částí tvorby je pro ni zapošívání. Zmiňuje také stříhání videí, které patří spíš k prezentaci tvorby než k samotnému háčkování. I to ale dnes k cestě tvůrce často patří. Nestačí jen vyrábět. Je potřeba ukazovat proces, hotové výrobky a někdy i sebe.

Sociální sítě: těžký, ale důležitý krok

Jedním z důležitých rozhodnutí na její tvůrčí cestě bylo začít se věnovat sociálním sítím. Znamenalo to ukazovat se na videích, začít mluvit a nebát se toho, co řeknou ostatní. Pro někoho to může vypadat jako samozřejmost, ale pro mnoho tvůrců je právě tahle část velmi těžká.

Liliana dříve prodávala jen mezi známými a rodinou, později přes sociální sítě. Dnes své výrobky nabízí na Targalu a také na sociálních sítích. Na cestě od tvorby k zákazníkovi považuje za nejnáročnější propagaci a čas.

Nejvíc jí pomáhají sociální sítě a osobní kontakt. To dává smysl. U háčkovaných výrobků je důležitý pocit. Zákazník chce vidět barvy, skutečný vzhled, detail a často také vědět, kdo za výrobkem stojí. Liliana si své výrobky fotí sama a za nejtěžší považuje zachycení barvy a reálného vzhledu výrobku.

Proč ruční výrobek stojí víc než sériový

Liliana se setkala s tím, že lidé někdy nechápou cenu ruční práce. Podle ní si neuvědomují, kolik do výrobku člověk dává energie a času. To je u háčkování velmi časté. Hotová květina, čepice nebo šála může působit jednoduše, ale za výsledkem jsou hodiny práce, zkoušení, opravy a soustředění.

Lidé si podle ní často neuvědomují hlavně čas. A právě čas je u ruční tvorby jedna z největších hodnot. Háčkovaný výrobek nevzniká stisknutím tlačítka ani na výrobní lince. Vzniká postupně, oko za okem.

Na ručně vyráběných produktech je podle Liliany důležité to, že mají duši a lásku. Kouzlo oproti sériové produkci vidí v citu, lásce a jedinečnosti. To nejsou prázdná slova, pokud za nimi stojí konkrétní člověk, který výrobek vymýšlí, drží v rukou, opravuje a posílá dál s přáním, aby potěšil.

Když inspirace nepřichází

I u Liliany přicházejí období, kdy inspirace nepřichází. Popisuje je jako chvíle, kdy se nic nedaří, ve výrobku jsou chyby a práce nepřibývá. V takových chvílích pomáhá odpočinek a změna prostředí.

Motivuje ji radost zákazníků, podpora rodiny a hlavně to, že ji tvoření baví. Když nemá svůj den, háčkování ji uklidňuje. Vezme do ruky háček a postupně se vrací k sobě. Tvorba je pro ni radost, terapie, únik i práce na sobě. Všechno dohromady.

Na tvorbě ji pořád těší hotový výrobek a reakce zákazníků. Největší tvůrčí radost má z toho, když vidí, že se výrobek lidem líbí. Někdy právě tato jednoduchá zpětná vazba stačí, aby měl tvůrce chuť pokračovat.

Sen tvořit naplno

Liliana by se chtěla jednou věnovat tvorbě na plný úvazek. Nejen háčkování, ale tvorbě celkově. Je to sen, který má mnoho rukodělných tvůrců. Mít možnost věnovat víc času tomu, co jim dává smysl, co je baví a co přináší radost druhým.

Zároveň se chce dál učit. Ráda by se naučila plést. To ukazuje, že její cesta není uzavřená. Háčkování je základ, ale kreativita ji vede i k dalším technikám a možnostem.

Kdyby měla něco říct svému mladšímu já na začátku tvorby, bylo by to jednoduché: nevzdávej se. A lidem, kteří váhají začít tvořit, vzkazuje, aby se nebáli. První výrobky se jim možná líbit nebudou, ale postupně to bude lepší a lepší.

Shrnutí: Lilcrochet je o lásce, barvě a odvaze zkoušet

Příběh Liliany Farkasové a značky Lilcrochet je příběhem tvoření, které začalo u základů, podpory kamarádky a rodiny, a postupně se rozvinulo do vlastní značky. Liliana nejčastěji háčkuje květiny, ale tvoří také zimní doplňky, čepice, šály, čelenky a výrobky na přání.

Její tvorba stojí na jemnosti, přírodě, detailu a pocitu z výrobku. Důležitá je pro ni láska, pečlivost a radost zákazníků. Nejde jen o hotový kus, ale i o cestu, která k němu vede. O zkoušení, chyby, trpělivost, odpočinek, návraty k háčku a odvahu ukázat svou práci lidem.

Silnou částí jejího příběhu je také překonávání nejistoty. Cenotvorba, sociální sítě, videa, propagace i obava z reakcí okolí patří k věcem, se kterými se mnoho tvůrců setkává. Liliana ale ukazuje, že i tyto kroky se dají zvládnout postupně.

Její vzkaz je jednoduchý a lidský: nevzdávat se. První výrobky nemusí být dokonalé. Důležité je začít, učit se, pokračovat a tvořit s radostí. A když se pak výrobek dostane k člověku, kterému udělá radost, dostává celá práce svůj smysl.